O řemeslnících

Aneb Konec řemeslníků v Čechách

Šikovný řemeslník je druh ohrožený vyhynutím. Pomalu jej vytlačuje daleko přizpůsobivější druh, druh kterému nejde ani tak o odvedenou práci, jako o to, kolik mu vydělá, kde ušetří a co může to ošidí.

Tento deník je věnovám především naší zahradě, tomu jak se z opuštěné zahrady stává ta, ve které se žije. Současně však již delší dobu „budujeme“ bydlení v bývalé stodole. Nespěcháme, bydlet máme kde. Naopak jsme zjistili, že čas stavbě jen prospívá. Již několikrát jsme změnili původní plán. Postupně jak se s místem víc a víc zžíváme „vyklubává se“ i naše vize bydlení ve stodole.

Co nás však již několikrát zaskočilo jsou řemeslníci. Začátek se většinou vyvíjí slibně. Nebo spíš všechno zní slibně. To půjde, to uděláme tak a tak…

První byli dva starší pánové, zaměstanci stavební firmy. Pracovali svým tempem, příliš se nehonili. Pokaždé když jsme byli přítomni jejich „pracovní době“ nemohli jsme se ubránit pocitu, že jim tam překážíme. Snad to bylo tím, že jim vadilo, že tam nejsou sami a že jsou kontrolovaní… Taková drobnost. Měla jsem ve stodole ještě nerozbalený balík krásných starých zavařovaček, který jsem našla ve staré budově, která se měla demolovat. Za přítomnosti těchto dvou balík zmizel, ale zato nám věnovali narůstající se nepořádek v podobě prázdných PETek, obalů od cigaret a svačin.

Spolupráci s touto firmou jsme ukončili po instalaci prvních oken. Ve smlouvě jsme měli uvedeno instalace a zapravení oken. Místo, aby ve stavebním otvoru umístili okna nahoru, nainstalovali je tak, že rám okna posadili na staré cihly bez parapetové lišty a tím, že okna visela na šroubech měli pocit, že je i zapravili. Po několika „domluvách“ nakonec okna alespoň přeci jen dozdili. My se budeme muset nějak vypořádat s tím, že kousek po kousku bude potřeba odřezat cihly pod oknem, aby se mohly zapravit parapety a vše bylo tak, jak má.

Druhá parta byli šikovní mladí kluci, se kterými jsme se i zasmáli. Práce jim šla od ruky, ale váznout to začalo, jak už to tak bývá, při placení. Byli jsme dohodnutí na částce za odvedenou práci. Při předání platby nás však pokaždé překvapili nějakým nutným doplatkem a výsledná částka tak byla vždy o pár tisícikorun vyšší. Rozumím tomu, že je potřeba něco dokoupit, něco se musí upravit, něco může trvat déle než se předpokládalo. Ale je slušné informovat o tom klienta dřív než při předávání platby notabene, když jsme si  předtím volali. Bylo by slušné říci: „Vezměte si o 6 tisíc navíc, já vám to vysvětlím až se uvidíme…“

Tito dva mladíci nám také připravovali stavební otvory na další dvě velká okna. Když viděli práci předešlých řemeslníků u prvních dvou oken, hodnotili ji slovy „za to bych jim utrh ruce“. Což jsme si později všimli, že říká většina řemeslníků, když vidí práci svých předchůdců. Dokonce znám osobně případ, kdy instalatér klel na toho „vola“, který to takhle mohl přidělat a jaké bylo jeho rozčarování, když zjistil, že tím volem byl on sám, který to před rokem „takhle přidělal“.

Takže tito dva nám měli připravit stavební otvor na dvě velká posuvná okna a jejich zapravení. Výsledkem připraveného stavebního otvoru bylo to, že okna „visela“ ve vzduchu na šroubech. To, že následná práce s dozdíváním pod okny se tak mnohonásobně zkomplikuje už asi neřešili.

Provizorně vypodložené okno starými cihlami

Jedno z těchto francouzských oken zároveň slouží i jako vstupní dveře. Je proto opatřeno klikou se zámkem. Už při prvním pokusu o otevření dveří jsem si všimla, že klika je tak blízko rámu, že při jejím otočení se o něj odírá. Po pár otevření už máme rám nového okna poškrábaný od vlastní kliky. To u okna za 30 tis. Kč docela mrzí.

Odřená folie od kliky

Od té doby stavba vázne. Když už se nám podařilo někoho sehnat, přijel se podívat na stavbu, zhodnotil práci předešlých řemeslníků stylem „za to bych mu utrhl ruce, tak já vám to dodělám“. Ale pak už nepřijel. Časté je, že se dohodneme na termínu a řemeslník prostě nedorazí. Nebere telefon. Neodepisuje. Dělá, že nežije. U známých měli přijet v pátek, nedali nikomu vědět a dorazili až v pondělí. Další řemeslníci jim pak dlouho dopředu naplánovou stavbu přístavby týden před zahájením prací odřekli…

Je to smutné. Ale je to ze života.

A tak nám asi nezbyde nic jiného, než že se chopíme práce sami…

2 Replies to “O řemeslnících”

  1. Bohužel máme podobnou zkušenost. V dnešní době jde vše ve stylu udělat to co nejrychleji hned a hurá na další stavbu. A když se nikdo nekouká tak se chvíli poflakovat a nebo pokoumat co by šlo nenápadně „vzít“. Když se natrefí na kvalitního řemeslníka, tak je to v dnešní době opravdu poklad :( Hodně štěstí ve hledání schopných lidí :)

  2. Denik says:

    Děkujeme, vzali jsme to jako výzvu a „zedničíme“ zatím sami :-)

Komentáře jsou uzavřeny.