Naše zahrada

Vstoupil nám do života kus země, který dlouho nikdo nepohladil ani neošetřil. Dříve jistě krásná místa zarostla kopřivami a nálety javorů. Stopou člověka bylo všudypřítomné železo, igelity a cihly. Příroda si brala zpět co jí patří a co člověk nechal zpustnout. Jde jí to dobře, kdyby tu nikdo nebyl, místo se promění v krásný javorovo-dubový les. Snažíme se spolu příliš nesoupeřit a nepřetvářet místo násilím… Spíše jen zvýrazňujeme a podporujeme krásná místa a zákoutí. Je to místo, které si zaslouží péči a úctu. Našli jsme si jej. Možná si ono našlo nás. Zpočátku, když jsme se ještě moc neznali, jako by se celé místo snažilo ukázat nám své stinné stránky. Možná to byla jen obrana před vetřelcem… Je to pýcha myslet si, že tam kam přijdeme vše zlepšíme. Nejprve se musíme poznat. Objevovat a ukázat, že nejsme nepřátelé. Dnes každý návrat jako by byl objetím. Děkujeme, že jsme si jej zasloužili.

Studna

Zdá se to jako ráj na zemi. Je tu voda. Snad spousta vody. Stará kopaná studna je 18 metrů hluboká a výška vodního sloupce je 16 m. To už je pěkná zásoba. Po našem příchodu

Studna po vyčištění v roce 2019. Na původní hladinu se dostala během 3 týdnů.

Ořešák královský

Je tu letitý ořech, jehož koruna na podzim zezlátne a vše kolem prozáří, jako slunce. A to bohatsví, které dává… Vlašským ořechům se také přezdívá “maso přírody”. I známý lékař Rajko Doleček vlašákům blahořečil a každé ráno si navrh k snídani vylouskal 6 ořechů. My také louskáme, ale večer a ořechy necháme přes noc namočené ve vodě. Do rána nabobtnají a chutnají jak čerstvé. Ty pak chutnají výborně na jáhlové kaši nebo jen tak samotné.

Ořech, jeho léto, podzim a dary.

Jabloně

Jsou tu dvě krásné jabloně – staré odrůdy, které musely být zasazeny s láskou. Obě jabloně plodí střídavě. Jeden rok hojná úroda, druhý rok odpočívají. První jsou “Průsvitná letní”. Chutná a šťavnatá jablka nejsou vhodná k uskladnění a tak v jejich době chroupeme jedno za druhým a uchováváme je v podobě výborných přesnídávek a samozřejmě se hodí i do koláčů… Na podzim zrají jablka “Soudek”. Ty jsou lepší, čím jsou starší. Vydrží velmi dlouho uskladněná a zrají jako víno. Kdybychom měli to množství, které se v plodný rok urodí kam uskladnit, pokryje jejich zásoba i rok, kdy stromy zrovna neplodí. Je z nich vynikající mošt. A na spadaná jablka v zimě chodí kosáci.

Jabloň “Soudek” (vlevo) a “Průsvitné letní”. V košíku podzimní úroda jablíček “Soudek”.

Úroda

S půdou pracujeme jako s pokladem. Neustále ji přikrýváme senem, krmíme kompostem a hnojem. Za to sklízíme sladké jahody, výborné brambory, pórek, cukety, dýně, lusky, krásnou cibuli i česnek. Vše má však své plusy i mínusy. V mulči se líbí i slimákům a tak před nimi musíme mladé rostlinky chránit. Na malé rostliny se nám osvědčili zavařovací sklenice, na větší jako dýně nebo cuketa jsme použili “ochranný rukáv” z plastových květináčů nebo okapových dílů.

Louka

Vzadu za stodolou, tam kde rostou jabloně necháváme růst louku. Sečeme ji 2 x do roka. Hned z jara a pak až na konci léta. Kosou. Zatím je to dřina, ale jednou, až přijde ten správný pohyb a grif, bude to snad radost pohledět. Je krásné pozorovat, jak se louka každým rokem mění. První rok vykvetlo pár kopretin, další rok jich bylo všude plno. Pak najednou nebyly a další rok se objevily znovu…