Posted on komentáře 4

Živá zahrada

Necháváme alespoň částečně žít zahradu svůj vlastní život. Trochu za to může čas, ale je to tak vlastně dobře. Prostor za stodolou nevysekáváme, ale necháváme květinovou louku, tu sekáme přibližně 3x za rok.

Zpočátku jsme sekali, to ano, ale pak jsme se toho stali otrokem. Trávník je nejnáročnější část zahrady. Vyžaduje nejvíc péče a času. Vyhrabat, pohnojit, sekat, vyhrabat, sekat, sekat, a pořád dokola. A přitom, kde se trávník nechá žít, rozkvete jetel, jitrocel, kontryhel, kopretiny… Zrovna kopretiny nám ukázali, jak to s tou květinovou loukou je. Zpočátku tam prostě nebyly. Pak se objevil jeden malý trs. Dnes už je jich plno. Další plus je, že i v suchu jaké je teď louka nevysychá, zato sekaný trávík už žloutne. A když jako dnes fouká vítr, pak je radost pohledět, jak se stébla a květy vlní…

cesta-loukou
kopretiny
kopretiny
jetelicek
divoka-ruze
pivonky-rude
pivonky-ruzove
cesneky
hvozdiky-detail
zahrada-2017

Louka nás naučí víc rozumět, jak to v přírodě chodí. Na jednom malém kousku jsem jen letmým pohledem objevila tři semenáčky dubů. Tam kde vysekávám cestu jsem jich už spoustu posekala. Chuděry. Dub je můj nejoblíbenější strom. Je dobré vědět, že když tu nebudeme sekat, vyroste tu dubový háj. A to je krása.
Na druhou stranu, nebo vlastně doslova na druhé straně stodoly je zahrada  pod pečlivým drobnohledem, upravená, opečovávaná. Chceme obojí. Místo, které si vytváříme k obrazu svému a místo, kde má příroda šanci na svůj vlastní život.      

4 thoughts on “Živá zahrada

  1. Krásně napsáno!

  2. Jitko, děkuji :-)

  3. Máte nádhernou zahradu i celý blog, jen lituji, že jsem ho objevila až teď:)

  4. Děkujeme, taková slova potěší :-)

Komentáře nejsou povoleny.