a obývák máme pod třešní. Stromy nám poskytují azyl. Ořešák je největší strom na naší zahradě. Má širokou, rozložitou korunu a máme z pod něj krásný výhled na naší budoucí terasu. Než se na ní usadíme, využíváme k sezení putující stín pod jeho korunou.

Krátce po sv. Jánu jsme sklidili 40 zelených ořechů a zadělali na ořechovici.

Naše ořechovice

• 40 zelených ořechů rozkrájených na čtvrtiny nebo osminky
• řebříčků tolik co ořechů
• 10 kuliček nového koření
• 1 rozkrájený citrón
• 1 květ badyánu
• 3 ks celé skořice
• 1,5 l vodky
• hodně slunce
• 5 týdnů trpělivosti
• poté smícháme s cukrovým roztokem z 500g cukru a 1 l vody

Ořešák královský z popisu potulného sadaře na webu sedmagenerace.cz:

“…Odkud k nám ořešák královský připutoval, mi není přesně známo, ale bylo to jistě z cizích teplejších krajů. Je to takový opatrný strom, dubnovým sluncem se nenechá zlákat a jaro pro něj nastává obvykle až v květnu. Potrpí si spíše na teplejší nižší polohy, ale když se pro něj najde záhřevné místo, roste třeba i na Spiši nebo ve vzdálených horských dědinkách. Sucho mu nesvědčí. Je to ale obr mezi ovocnými stromy, a protože víme, že jaký strom nahoře, takový – i delší – může být dole, většinou si vodu vždycky nějakou najde.

Tenhle ořešák je pravým stromem pro všechny potulné sadaře. Tak předně, sázeti ho lze z pecky. A takového ovoce u nás mnoho neroste. Je to teprve pár desítek let, co se podařilo donutit mladé ořeší, aby si dalo naočkovat na své klackovité výhony proužky kůry s pupeny ušlechtilých odrůd. Všechny ty obrovské, staré a prastaré ořešáky, co vám rostou podél vašich sadařských stezek, jsou tedy semenáče. Nasbírejte si proto klidně pytlík pěkných ořechů a stejně jako onen muž-co-sázel-stromy je rozsazujte na vhodná místa v širém kraji. Až malinko povyrostou, budou už navždy hájeny jako ušlechtilé stromy, zatímco stejně šťastně ujmuté javory, jasany a jívy budou vždy jen nehodnotné náletové dřeviny…”